29.05.2013, autor: VČ, kategorie: Putování Svatou zemí

Malá osada Betfage a veliké chrámové nádvoří

Malá osada Betfage a veliké chrámové nádvoří
Interiér františkánského kostel v Betfage - freska, zobrazující Ježíše přijíždějícího na oslátku do Jeruzaléma
Z Betfage do Jeruzaléma

Popis míst - Betfage, Jeruzalém (Olivová hora, Skalní dóm, Zeď nářků)

Betfage (česky "Dům nezralých fíků") je vesnice, z níž Ježíšovi učedníci přivedli oslátko před slavným vjezdem do Jeruzaléma. Dnes tu stojí dva kostely: jeden patří řecké ortodoxní církvi a druhý františkánům. Ve františkánském kostele je nad hlavním oltářem freska, zobrazující Ježíše přijíždějícího na oslátku do Jeruzaléma. Z Betfage každým rokem na Květnou neděli vychází procesí s palmovými ratolestmi směřující do svatého města. Další událostí z Betfage je prokletí fíkovníku, který pak na druhý den uschl.

V kostele Pater noster na Olivové hoře, kam z Betfage směřoval Ježíš, jsou keramické tabule s textem modlitby „Otče náš“ ve více jak 80 světových řečech. Nechybí ani v češtině. Nedaleký kostel Dominus flevit z roku 1954 vystavěný Antoniem Barluzzim ve tvaru slzy, připomíná okamžik, kdy Pán Ježíš zaplakal nad Jeruzalémem a předpověděl jeho zkázu (Lk 19,41-44). Odtud je také jeden z nejkrásnějších pohledů na Jeruzalém.

Dnešnímu Jeruzalému dominuje Skalní dóm se zlatou kopulí stojící na místě, kde kdysi stál první i druhý chrám, který vystavěli židé svému Bohu. Nedaleko odtud je Zeď nářků – jsou to pozůstatky hradeb, jimiž dal Herodes obklopit chrámové nádvoří. Je to nejposvátnější místo židů, kteří se tu modlí ve dne i v noci, protože očekávají příchod Mesiáše. Muži i ženy jsou během modliteb odděleni. Během celé diaspory sem židé putovali, aby oplakávali zničení svého chrámu. Z tohoto důvodu se zeď nazývá Zdí nářků. Do jeruzalémského chrámu putoval také Ježíš, učil v něm a po slavném vjezdu do Jeruzaléma důrazně upozornil, že je především domem modlitby.

Citát z Bible - slavný Ježíšův vjezd do Jeruzaléma

Když se přiblížil k Betfage a k Betanii u hory, která se nazývá Olivová, poslal dva ze svých učedníků a řekl jim: „Jděte naproti do vesnice, a jak do ní vejdete, naleznete přivázané oslátko, na němž dosud nikdo z lidí neseděl. Odvažte je a přiveďte! Zeptá-li se vás někdo, proč je odvazujete, odpovězte mu: ‚Pán je potřebuje.‘“ Šli, kam je poslal, a nalezli vše, jak jim řekl. Když oslátko odvazovali, řekli jim jeho majitelé: „Proč to oslátko odvazujete?“ Oni odpověděli: „Pán je potřebuje.“ Přivedli oslátko k Ježíšovi, hodili přes ně své pláště a Ježíše na ně posadili. A jak jel, prostírali mu své pláště na cestu. Když už se blížil ke svahu Olivové hory, počal celý zástup učedníků radostně a hlasitě chválit Boha za všechny mocné činy, které viděli. Volali: „Požehnaný král, který přichází ve jménu Hospodinově. Na nebi pokoj a sláva na výsostech!“ Tu mu řekli někteří farizeové ze zástupu: „Mistře, napomeň své učedníky!“ Odpověděl: „Pravím vám, budou-li oni mlčet, bude volat kamení.“ Když už byl blízko a uzřel město, dal se nad ním do pláče a řekl: „Kdybys poznalo v tento den i ty, co vede k pokoji! Avšak je to skryto tvým očím. Přijdou na tebe dny, kdy tvoji nepřátelé postaví kolem tebe val, obklíčí tě a sevřou ze všech stran. Srovnají tě se zemí a s tebou i tvé děti; nenechají v tobě kámen na kameni, poněvadž jsi nepoznalo čas, kdy se Bůh k tobě sklonil.“ Když vešel do chrámu, začal vyhánět ty, kdo tam prodávali, a řekl jim: „Je psáno: ‚Můj dům bude domem modlitby,‘ ale vy jste z něho udělali doupě lupičů.“ (Lk 19,29-46)

Cesta do Jeruzaléma dnes

Putování do svatého města Jeruzalém nechybí během žádné cesty do Izraele.