Konec jako nový začátek – z Via dolorosa na Kalvárii

Popis míst - Via dolorosa, pevnost Antonia, Kalvárie

Via dolorosa neboli cesta utrpení (či křížová cesta) Pána Ježíše začíná v blízkosti římské pevnosti Antonia a podle Nového zákona a jiných tradic má čtrnáct zastavení. Pevnost nechal zbudovat Herodes Veliký roku 36 před Kristem na počest svého přítele Marka Antonia. V roce 70 po Kristu byla během dobývání Jeruzaléma zbořena Titem. V pevnosti byl vybudován velký, kameny vydlážděný dvůr (řecky nazývaný Lithostrotos, což znamená zvýšená podlaha, hebrejsky Gabatha), kde cvičila římská posádka a který sloužil také k hrám. Podle tradice zde byl odsouzen Pán Ježíš Ponciem Pilátem (viz např. Jn 18,28-40, 19,1-16). Dnes tu stojí františkánský klášter a kaple Bičování. Křížová cesta vede dále uličkami Jeruzaléma (se sedmi zastaveními, některá s téměř mystickými kapličkami), je dlouhá cca 1,5 km a přivádí až do baziliky Božího hrobu, kde je pět zbývajících zastavení.

Místo ukřižování a smrti Ježíše Krista Kalvárie nebo také Golgota (viz např. Lk 23,33-46) se nachází v Bazilice Božího hrobu na vyvýšeném místě. Zhruba v 6. století před Kristem byl na tomto místě kamenolom a asi v 60. letech před Kristem tady Římané vybudovali popraviště. Symbolem dnešní Kalvárie je oltář a pod ním kámen a otvor, do něhož poutníci vkládají svoje ruce, aby jimi a nejen jimi uctili místo paty Ježíšova kříže.

Citát z Bible - křížová cesta, ukřižování a smrt Ježíše Krista

Když jej odváděli, zastavili nějakého Šimona z Kyrény, který šel z pole, a vložili na něho kříž, aby jej nesl za Ježíšem. Za ním šel veliký zástup lidu; ženy nad ním naříkaly a oplakávaly ho. Ježíš se k nim obrátil a řekl: „Dcery jeruzalémské, nade mnou neplačte! Plačte nad sebou a nad svými dětmi; hle, přicházejí dny, kdy budou říkat: ‚Blaze neplodným, blaze těm, které nikdy nerodily a nekojily!‘ Tehdy ‚řeknou horám: Padněte na nás, a pahrbkům: Přikryjte nás!‘ Neboť děje-li se toto se zeleným stromem, co se stane se suchým?“ Spolu s ním byli vedeni na smrt ještě dva zločinci. Když přišli na místo, které se nazývá Lebka, ukřižovali jej i ty zločince, jednoho po jeho pravici a druhého po levici. Ježíš řekl: „Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí.“ O jeho šaty se rozdělili losem. Lid stál a díval se. Členové rady se mu vysmívali a říkali: „Jiné zachránil, ať zachrání sám sebe, je-li Mesiáš, ten vyvolený Boží.“ Posmívali se mu i vojáci; chodili k němu, podávali mu ocet a říkali: „Když jsi židovský král, zachraň sám sebe.“ Nad ním byl nápis: „Toto je král Židů.“ Jeden z těch zločinců, kteří viseli na kříži, se mu rouhal: „To jsi Mesiáš? Zachraň sebe i nás!“ Tu ho ten druhý okřikl: „Ty se ani Boha nebojíš? Vždyť jsi sám odsouzen k stejnému trestu. A my jsme odsouzeni spravedlivě, dostáváme zaslouženou odplatu, ale on nic zlého neudělal.“ A řekl: „Ježíši, pamatuj na mne, až přijdeš do svého království.“ Ježíš mu odpověděl: „Amen, pravím ti, dnes budeš se mnou v ráji.“ Bylo už kolem poledne; tu nastala tma po celé zemi až do tří hodin, protože se zatmělo slunce. Chrámová opona se roztrhla vpůli. A Ježíš zvolal mocným hlasem: „Otče, do tvých rukou odevzdávám svého ducha.“ Po těch slovech skonal. (Lk 23,26-46)