Pouť do Svaté země - poezie (úvod)

Více jak pět let je tomu,

kdy došlo k velkému zlomu,

my plni krásných vzpomínek

hlubokých dojmů, za něž vděk.

Díky dobrému Bohu           

za nepřeberné dary,  

za něž děkovat mohu,   

za milost, srdce žáry.

My, kdož jsme doputovali     

až do Svaté země zdáli,    

pět lidí vždy víry dbalí,  

jež Pána jenom vždy chválí.

Letěli jame avionem,

čtyřicettři chrabrých lidí,

kteří velký dar v tom vidí,

býti při tom, teď a honem.

Vedl nás pan otec Martin,

znalý průvodce a zemí.       

Po strachu nebyl ani stín,

vždyť Pán je s námi se všemi.

Letadlo brázdí oblohou

z Prahy až do Tel Avivu,

kdosi by řekl: "Jak mohou,"

jsme jako v říši divů.

"Jak mohou za pět hodin jen

překonat ten cíl země," -     

a překonávat denně.

"Není to jenom pouhý sen?"

Přečtěte si zážitky z pouti, které se staly inspirací pro tyto verše.